Re: Worst Fears

25. 8. 2012
Worst Fears jsem psal asi před měsícem, tak je dnes celkem dobrá příležitost ohlédnout se zpět a okomentovat obavy versus realitu.
Tehdy jsem psal, že jsem zvědav, jak nám to půjde v těchto oblastech:

• způsob dopravy do práce během srpna,
• rychlost dodání auta, 
• očkování kluků, 
• "schůdnost Soignies", 
• hlídání kluků, 
• kočky v přepravce po cestě tam :-)
• vyřizování byrokracie v ČR,
• výdaje do první výplaty. 

Jaká je realita?
- Způsob dopravy do práce během srpna vlastně ani není problém. Asi čtrnáct dní jsme měli auto z půjčovny. (Proč mě tohle předem nenapadlo, dělal bych si míň starostí...) Teď jezdím do práce autobusem a auto si vypůjčujeme na krátké intervaly, když potřebujeme udělat větší nákup nebo se podívat někam, kam to autem nebo vlakem moc nejde. Půjčování auta je fajn, vyzkoušeli jsme si aspoň Opel Corsu, Seat Ibizu a teď máme zrovna v garáži Mercedes A180 CDI s automatickou převodovkou. Za to jsem moc vděčný, Vendulka si ji dnes zkoušela a je už ví, že ji chce :-)
Místní autobusy jsou poměrně drahé (do práce a zpět vyjde na 7euro, vzdálenost je 2x12 km), jezdí jen občas (ve špičce dvakrát za hodinu), ale jsou poměrně spolehlivé. Existuje tu i něco jako předplatné, ale to pro mě moc nemá smysl - jednak doufám, že každým dnem již získáme vlastní auto a taky vlastní způsob používání předplatné karty je poměrně složitý a vyžaduje rozsáhlejší konverzaci s řidičem, než jaké jsem schopen :-) Autobusy jezdí od nádraží, takže každé ráno jdu asi půl hodinu přes probouzející se městys (kolem osmé hodiny). Cesty zpátky jsou veselejší, do Soignies přijíždím kolem páté a to už jsou všechny městské kavárny a jejich zahrádky plné spokojených odpočívajících Valónů (Vlámové jsou ještě v práci nebo na cestě domů).
- Rychlost dodání auta: tady jsem se příliš netrefil. Myslel jsem, že si rovnou budeme kupovat nové auto, ale nakonec jsme se rozhodli vzít si Opel Corsu z druhé ruky - ne moc jetou a poměrně levnou. Jednak proto, abychom se na začátku nezadlužili a také proto, že vyjednávání s místními autoprodejci není vůbec lehké... nebo možná lehké je, ale chce to klid a dost času. Zkušenější kolegové mi vysvětlili, že jde vlastně o společenskou událost, během které se člověk postupně seznámí s většinou prodejců v okolních autosalónech, dozví se o jejich vztazích, mnohokrát si s nimi příjemně popovídá a u kávy a ve výsledku dostane skvělou nabídku; pokud tedy ten půl roku vyjednávání vydrží.
Co k tomu dodat - když už jsme jednou tady, v Belgii a s Belgičany, tak to holt zkusím po jejich způsobu...
Auto jsme koupili rychle, osmého srpna jsme vše podepsali a zaplatili a od té doby čekáme na SZP a registraci. Prý by to mělo trvat cca tři týdny, takže snad už to bude každou chvíli... Občas, když mám v práci během poledne čas, tak se na auto zajdu podívat, jak chudáček čeká opuštěné v parking slotu před GB/Carrefourem...
- Očkování a vůbec doktoři... zatím nebylo potřeba nijak zvlášť řešit. Až budeme v září v republice, tak stihneme 8měsíční prohlídku u malého, tady příjde na řadu kontrola očkovacího schématu asi při nástupu staršího do školky - a tak máme ještě do Nového roku dost času...
 - "Schůdnost Soignies" - co k tomu říct. Na nádraží je to daleko, ale člověk aspoň něco vidí. V naší ulici vlastně nejsou chodníky, ale před domy je prostor pro chození a parkování, vysypaný štěrkem. Pro kočárek nic moc, ale dá se. Nakupovat se dá v Intermarche (brand delvity) cca 3 minuty chůze odsud. Takže to asi celkem jde.
 - "Hlídání kluků" - zatím nic. SHAPE pořádá čas od času "parents night out", kdy nějaká hlídací služba pečuje o děti (už od 12 týdnů věku), asi to budeme muset vyzkoušet. Také, až se trochu víc poznáme s dalšíma rodinama, tak možná někoho využijeme. Zatím nic ...
 - "Kočky po cestě" to zvládly dobře. Mňoukali od půlky německa, ale žádná krize. Spíš v domě je teď pořád tak trochu hlídáme a opatrujeme, venku se ještě moc neumějí chovat, ale snad to na ně postupně příjde.
- "Byrokracie v ČR" se zatím také nezdá jako velký problém, datová schránka mi zatím pomohla vyřešit všechny potřebné kroky.
- "Výdaje do první výplaty" - tak je pravda, že ta nás za čeká až asi za tři týdny, ale myslím, že s tím problém nebude.


Co naopak problém byl a co jsme nečekali?
- přístup "Ça Va". Minimálně tři schůzky na vyřízení čehokoli. Ne, že by to nešlo vyřídit rychleji, ale ono by to asi bylo neslušné a bezohledné, chtít něco rychle. Je třeba nastavit trochu volnější limity tolerance na takřka jakoukoli činnost, spojenou s časem (příchod řemeslníka, délku schůzek, dobu příjezdu autobusu, atp.)
- doba bez Internetu, bez spojení se známými a bez prokrastinace (pro Vendulku, ale asi i pro mě). Kdo by to před pár lety řekl, že...
- zvyknutí si na nájemnický vztah k obydlí: jednak nutnost konzultace lecčehos s majitelem, pak omezené možnosti změn, v důsledku i dočasný charakter bydlení, snižující naší chuť něco víc měnit.

---
Všehovšudy se mi to tu zdá o dost jednodušší, než jsem si myslel, že to bude. Ale první měsíc asi neumožňuje ještě dostatečný nadhled. Zkusím se k tomu vrátit ještě někdy v půli podzimu.
Prozatím pozdrav všem čtenářům z večerní Soignies

m. a spol.

10 - Takže zase snad už pravidelně...

Dnešní den je sedmnáctý tady.
V minulém příspěvku jsem prozradil, že jsme byli poměrně dlouho bez Internetu a že se pokusím přeskočit od "informací ke znalostem" (pozdravuju Andu a Vojtu), tj. od popisování, jak vypadají naše dny tady k trošku zobecněnějším komentářům života v Belgii.

V Belgii, aspoň pro nás, není žádná cesta úplně stejná:
Už jsem psal, že ta do práce se mi zkracuje, jak poznávám víc a víc místa, kolem kterých vede. To se teď troško změnilo. Čekání na auto, resp. na jeho SPZtky se trochu protáhlo a tak jsem půjčené auto vrátil a v pátek jsem jel autobusem. Když pominu, že to trvá dýl, je to vlastně docela fajn. Na zastávce jsem si popovídal s Belgičanem z SHAPE, který jezdí autobusem do Soignies a pak dál vlakem domů do Bruselu, aby se vyhnul zácpám na městském okruhu. Po cestě jsem konečně pořádně sledoval okolí, odhalil dvě nové restaurace, zajímavé stromy a místa a tak vůbec. V Soignies končí autobus u nádraží, pak jsem se procházel městem, okukoval, co dělají místní tak kolem páté hodiny odpolední... a vůbec, ta cesta je zase jiná.

Cesta v Belgii se také může změnit podle toho, jestli jedete tam, nebo zpět. Jedete-li z letiště (ve vlámské části) do Soignies (ve Valónii, resp. v Henegavsku), jedete ve skutečnosti do Zinniku (vlámské označení Soignies) a až od vlakové zastávky Halle dál se vám uráčí napsat jméno cílové zastávky v originálním francouzském názvu. To může člověka trochu poplést, jak ve vlaku (což se mi stalo během stáže), tak v autě (což se mi stalo naštěstí na kruhovém objezdu). Asi začnu prosazovat nějaký český překlad Soignies. Napadá mě "Solnice", nemá někdo frankofonní lepší nápad?

Dnes jsme byli ve dvou hračkářství. V jednom poměrně malým na boulevardu v Bruselu a v druhým velikým v pasáži někde poblíž Opery. Ve velkým bylo vše, od knížek, přes výtvarné potřeby, stavebnice, autíčka a vláčky, playmobil a lega až po stroje na dálkové ovládání. Do toho malého se vešlo pochopitelně mnohem víc, ale bylo vidět, že zboží si provozovatel pečlivě vybírá. Snad ani jedna hračka nebyla nevkusná nebo -zjedodušeně řečeno- špatná. Připadali jsme si s Vendulkou jak malí - přecházeli jsme od regálu k regálu a vzájemně si ukazovali, co nás upoutalo. Bez obav můžu říct, že i kdybych tam vybíral něco zcela náhodně, trefil bych se a bylo by to dobré. Což me opět přivádí k poznání, jak důležitý je "dramaturg", "editor" nebo v tomto případě nákupčí; ten, kdo stanovuje (a zodpovídá za) úroveň a zaměření libovolného podniku.

Ještě poslední dnešní téma, co mi leží v hlavě. Je strašně zvláštní, jak některé lidské stavy mění Internet, resp. dnešní propojená společnost. Těhotenství a rodičovství online je asi úplně jiné, než dřív. Fungují burzy, fóra, matky si vyměňují nápady a poznatky (i když to občas končí kitchen hellem viz mimibazar), ale jsou mnohem soběstačnější - nechodí s každou otázkou za matkou (tchýní, babičkou) nebo doktorkou. Testují kočárky, kupují si nové modely, učí se nakupovat v zahraničí, hodnotí je a vyměnují si je (vím, o čem píšu :-) ). (Zrovna u toho by mě zajímalo, jak tuto znalost využijí, až se vrátí zpět do běžné práce; očekával bych růst ...řekněme.. emancipace).
Podobně je to teď, když jsme odřízlí od řady blízkých v Belgii. Videotelefonování, elektronické bankovnictví, objednávání z ČR i tady, to vše mění vnímání vzdálenosti či odloučení. Není to samospasitelné, ale hodně to ulehčuje. Spíš tak přemýšlím, jaké to muselo být dřív - bez "online presence", ještě dřív - když si lidi čas od času zatelefonovali, když si psali dopisy...
Tím nechci říct, že se nám po vás nestýská, jen že byste měli pěkně využít všech dostupných komunikačních kanálů, když už je máme :-)

Glengoyne už jsem dopil, venku se ochlazuje a za chvíli začnou lítat komáři. Sbalím notebook a půjdu za těma našima usínajícíma klukama a Vendulkou.... Hezký večer ze Soignies všem čtenářům :-) m.

09 - Den čtyři a pět, po delší době...

D - 4, 5
<<poznámka: doteď jsme byli Belgacomem odpojení od internetu (o tom více později)... teď rychle dopíšu a vypublikuju ještě dva články z prvních dní a přejdu už k vyspělejším tématům rozebírajícím do hloubky podivnosti práce v mezinárodním štábu, jednání s belgickými úřady a naše žití tady>> 
Dojíždění do práce a pozdější vstávání s sebou přináší ohromnou výhodu: mezi sedmou, kdy kluci vstanou a devátou v práci je tolik času, že konečně stíhám snídaně doma: sedíme u stolu, tři až čtyři, jíme zbytky pečiva (nákup po ránu u místního pekaře bude další upgrade), sýrů a pijeme kafe s mlíkem. Je to děsně sympatický; když se ohlédnu zpět, moc nechápu, proč jsme to nedělali už v Praze.
Dnes, (tj. minulou neděli) jsme ráno jeli na bleší trh do SHAPE. Každou poslední neděli v letních měsících se tu koná blešák - shape-áci se zbavují věcí, které si nechtějí vézt zpět domů a po osmé přichází i místní obchodníci s všelijakou veteší. My jsme se zastavili hned u prvního chlapa, který prodával -nekecám- asi tři kubické metry dupla a lega. První kauf byl pár vláčků, pak jsme se podívali po dalších stáncích a za chvíli jsme se k němu vrátili pro ohromnou krabici plnou kostiček, figurek a podložek. Matěj byl bez sebe radostí a my teda upřímně taky :-) (jen se bojím degradace "lego-related" dárků: já byl kdysi vděčný za každou kostičku a mladej už teď má takový množství ... :-) )
Prodává se na parkovišti, většinou poblíž stojí auto prodávajícího a dá se krásně odhadnout, kdo je kdo: amík tu má velkýho dodge nebo toyotu, briťáci vauxhall (na kontinentě jinak opel :-)), poláci škodovky.
Taky jsme využili příležitost k tomu, aby Vendulka omrkla vnitřek Shape Village a dala mi naštěstí za pravdu, že je pro nás lepší žít svobodně v Soignies, než v tom místním koncentráku...
Odpoledne jsme se - my blázni naivní - vypravili do Bruselu do Ikey, koupit "pár drobností" do bytu. Taková velká nadnárodní společnost, myslel jsem si, určitě bude mít otevřeno i v neděli.
Neměla.
Pochopitelně. Dnes už vím, že pochopitelně....
Po cestě jsme ale viděli další místní podivnost: v Braine Le Comte stála od náměstí dlouhá kolona aut. Všichni zajížděli ke kostelu, kde jim místní kněz žehnal. Autům, ne pasažérům. Ti ani nevylezli, jen si nechali pokropit kapotu. Drive in blessing - to bych čekal v US, v Belgii mě to trochu překvapilo.

Pondělí, den pátý
Zrovna teď jsem ve fázi, že se s každou další cestou vzdálenost mezi Soignies a SHAPE zkracuje - jak ji znám víc a víc. Na hlavní, 4 semafory, přes most, ven z města, kolem květinářství, krávy, kruhový objezd, Casteu, cukrárna, semafor, do kopce, semafor, Maiseres a už jsme tam.
Dnes jsem dostal přístup ke všem systémům. To, co v ČR trvalo dva měsíce (a nikdo mě neinformoval o výsledku) tu byla záležitost hodiny a půl.
V Shape je mimo jiné pobočka banky. Dřív to byla banka belgická. Teď, když místo šéfa, starajícího se o služby zaměstnancům a rodinám, obsadil Ital je to banka italská. Nevím, jak to vysoutěžila, v Belgii má jen dvě pobočky a asi pět bankomatů, ale vyhrála to :-) A těží z toho, že je na základně jediná a tedy automatická volba pro řadu nováčků.
Pro mě tedy ne. Když mi řekli, že nejbližší termín pro sjednání schůzky pro mě mají ve čtvrtek, měl jsem se poprvé k odchodu. Pak ustoupili, byli ochotni ještě odpoledne, ale jen pod tlakem. Ale stejně je to nějaké divné, zkusím spíš osvědčenou belgickou...
... která má nejbližší pobočku v centru v Soignies. První návštěva byla sice opět jen k sjednání termínu pro schůzku, ale hned druhý den a s ochotným a anglicky mluvícím člověkem.
Pokus o akomodaci na místní vodu jsme definitivně vzdali a dnes jsme si koupili filtr. Pachuť mizí, ale je to pruda. Člověk neví, co v domácí pražské vodě má, dokud o ni nepřijde :-)

08 - Sobota v Monsu

D - 3

28. 7. 2012

Včera se to zlomilo, dnes už celý den dobrý :-)
V posteli ležíme do devíti (pozdní usínání se na klucích konečně projevilo). Máme v plánu podívat se do Monsu a po cestě aspoň trochu okouknout SHAPE.
Z venku, podél silnice, je asi dvojitý ostnatý plot, pak brána a pak zase plot a za ním nízké cihlové domy. Venda říká "koncentrák" a je ráda, že jsem zvolil bydlení mimo vojenskou základnu.
Jedeme přes Nimy do Monsu.
Vendulčina rodina má úsloví "parkovat na Francouze" - bez skrupulí zaparkovat v samém středu města či události: třeba když je člověk jedním z mnoha svatebních hostů, tak jako by zaparkoval auto přímo před kostelem... V Monsu jsem parkoval "na Belgičana". Jak to vypadá: dvakrát projedu centrem, minu několik neplacených parkovišť a zaparkuju na periférii, ale na parkovišti samozřejmě placeném....
V Monsu se nám líbí. Nikdo mu nemůže odpárat, že je to město - narozdíl od všeho jiného, co jsme tu zatím viděli (nepočítám své zkušenosti s Bruselem).

První procházka městem je pro nás taková "ochutnávací" - sem tam nakoukneme, sbíráme podněty. Nicméně jakmile narazíme na hračkářství a na obchod s dětským oblečením, z nezávazného "browsing" se stává "shopping frenzy". Vendulka je fascinovaná jinými barvami, vzory na oblečení a je jak ve svým živlu.
Já hledám obchod, kde jsem před rokem Vendulce fotil nějaké večerní šaty, Matěj je u vytržení z fontány a Robík nic neřeší.

Při cestě z Monsu zpět se stavujeme na nákup - Vendulka konečně přestává být odkázána na to, co já ulovím a může vybírat nové věci a neznámé chutě. Vybíráme ovocná piva, sýry, šampaňské, rebarborový jogurt, mangový sorbet, chateubriand na steak... trochu křečkujeme do zásob, všichni nás varovali, že v neděli je všude zavřeno, tak abychom nepošli hlady :-) Taky nakukujeme do BRICO, tj. místní verze Hornbachu, hlavně na grily. Asi budu muset zkontrolovat, co o grilování píší pánové Blumenthal, Cuketka a Pohlreich :-)
Pochopitelně, že mláďata večer vyvádí jak utržená z řetězu, ale snad časem usnou...

07 - Den dva

D - 2

Pátek 27. 7. - dobré ráno, Belgie
První ráno je stále trochu náročné - jednak v domě je nás pět (kolega dnes odjíždí do ČR), jednak jsem trochu rozhozen z toho, jak jsme včera usínali a pořád jsme trochu unavení. Vstáváme na sedmou, nevíme, jak dlouho nám to tu ráno bude trvat dát se dohromady - v práci bych chtěl být kolem deváté.
Jako první věc v SHAPE ale jdeme na nákup - pro mě první, pro kolegu poslední. Já vybírám fast food, abychom měli bez práce rychle něco k jídlu, kolega naopak poslední dobroty, které by mu v Česku chyběly: marmelády, ovoce v alkoholu, mušle, sýr s myší (tavený sýr na bázi Parmigiano-Reggiano)...
Já pak zamířil na svou division, abych si promluvil se svým branch headem a dozvěděl se od něj, že pro mě v srpnu moc práce nemá a že stále platí heslo "family first". Pak na národní zastoupení, seznámit se s lidma, které jsem nestihl poznat při stáži a popovídat si s nimi. Dostal jsem další komentáře k autům, mimo jiné doporučení na autosalón v Bruselu, který se koná v únoru. Poté jsem vyrazil obhlídnout místní shapienácká auta z druhé ruky, zamiloval se do stříbrného bmw a černé opel corsy. Pak do Pizza Bowlu na rychlý bacon burger a do půjčovny pro auto - the smallest one and the cheapest one possible. Kupodivu to byla právě Corsa (chvíli jsem přemýšlel, jak se v ní safra řadí zpátečka, dokud jsem nenašel tlačítko na šaltpáce, ale po dvou minutách jsem na to přišel :-) ).
Pak po silnici Mons - Soignies, poprvé sám, v skoro vlastním autě. Krásný pocit a opět další dosažení toho "už jsme tady". Poprvé do garáže, opatrně, nejistý, jestli se tam to auto vůbec vejde... no samozřejmě, že se vešlo :-)
Sotva jsem dojel domů, už se s námi loučil kolega, co jsme se s ním tady střídali. Naložil auto posledními věcmi, zamávali jsme si a zmizel. Najednou jsme byli v domě sami - a tím snad naskočila poslední úroveň onoho získávání pocitu "už jsme tady".

S autem padly asi všechny starosti - aspoň pro zatím. Získali jsme svobodu pohybu, našli jsme rozumné přechodné řešení a vymizel stres. Asi od toho momentu to tu začalo být úžasné. Vendulku přešly obavy, rozzářila se a od té doby dál si to už užíváme.


Využili jsme hezké počasí, všech šest - my, kluci i kočky jsme se rozvalili venku na trávníku, my popíjeli pivo, kluci se plazili a kočky zkoumaly skleník a voliéry. K večeři jsme si ještě udělali poslední fast food, od zítřka už budeme jíst opět jako lidé :-) Ale i ta pizza z krabice byla super :-)

Jen s pitím máme stále problém. Citronové pivo super, ale jak balená voda, tak voda z kohoutku má strašnou pachuť. Balená jako zhuštěná poděbradka, to by ještě šlo, kohoutková je divně slaná. Prý se z toho nedá udělat ani pořádný čaj či kafe. Češi většinou filtrují vodu přes Brittu, tak to asi budeme muset taky vyzkoušet...

Pomalu vybalujeme krabice.
Stále ještě nevíme úplně jistě, kterou místnost jak využijeme, ale snad se to nějak usadí a po čase to třeba přehodnotíme.

Večer je opět ve stylu neusínajících hošků. Nepomohlo, že jsem Matýskovi sestavil jeho dřevěnou postýlku, nepomohla investice 0.8Euro do hry Trainz na iPad, nepomohlo ani duplo, ani hra na kytaru. Usínají kolem jedenácté, my chvíli po nich. Dnes už super, v klidu a s optimismem.

06 - Den jedna

D - 1

Vynechám, co jsem vynechal, aspoň prozatím a napíšu něco o dnešku.
Do Soignies jsme dojeli v pět ráno: přes Evropskou, kolem Levína, přes McDonald na Rozvadově, bouřkou před Norimberkem, spánkem, prázdnými dálnicemi v jihovýchodní Belgii a spící Soignies.
Matýsek dostal u McDonaldu balónek na tyči, se kterým si pak neuvěřitelně dlouho hrál - nejoblíbenější bylo házení dolu pod sedadlo a volání "balů, balů", dokud jsem mu ho nepodal. Nepočítal jsem to, muselo to být víc jak stokrát...

Příjezd do Soignies byl strašně rychlý, přijeli jsme ze směru, který jsem dříve neznal, takže dřív, než jsem se rozkoukal, už jsme byli v naší ulici. Dům byl zhaslý, kolega spal - i když prý moc ne, vzhledem k teplotě kolem třiceti stupňů...
Během půl hodiny jsme vše vystěhovali - krabice z přívěsu, ostatní věci ze zadku auta. Robík ležel v autosedačce před domem a bylo mu to jedno, Matýsek chodil kolem a dirigoval práci. Pak odjeli stěhováci a nám nastal další zlom: "už jsme tady". Ten první byl po přejetí hranic do Belgie, druhý byl, když se objevil ukazatel na Soignies. Bude jich ještě víc...
Na začátku jsme vůbec nebyli schopni vybalit první krabici - jednak jsme nevěděli, co kam dáme, co kde je a také jsme nechtěli moc obsadit dům před out and in inspection. Tak jsme jen tak posedávali, okukovali dům a snažili se jej aspoň trochu vstřebat. Vendulka vyrazila s kočárkem na malou procházku, ale venku byla taková mlha, že asi nic neviděla.
Kolem půl desáté přijel technik na alarm, v deset francozský commandant z SHAPE: prošel dům a vytvořil záznam o stavu věcí při přebírání a předávání nám. Vendulka viděla poprvé monseigneura A., našeho pana domáciho a jeho paní.
Blížilo se poledne, kolega mě vzal na rychlý nákup do Carrefouru - žádné hrdinství: bageta, kozí sýr, suroviny na aglio e oglio. Pak rychle do SHAPE, vyřídit ID kartu, na mou division pro potvrzení, zpět pro kartu na vstup a stal jsem se plnohodnotným Shapeienem :-) (další pocit "už jsme tady") dokonce jsem dostal rational kartu na alkohol a tabák, na auto zatím 200l na diesel - doufám, že jsem se trefil a že to bude diesel :-)
Z SHAPE do Toyoty v Soignies ověřit, jako to bude s autem. Po mailu byla Toyota Bernard Martin nejlepší, tvářili se schopně, dnes jsem ale narazil na přístup "ça va": na první schůzce si tak maximálně vyměníme vizitky a dohodneme se na příští. (AKTUALIZACE: do soboty se ještě neozvali)
Doma ...

Konečně asi po 24 hodinách stěhování a cest sprcha... pak jsme vyrazili na malou procházku do Soignies - všichni čtyři. Došli jsme ke kostelu, prokoukli pár ulic (ono jich v centru asi ani o moc víc nebude) a nakoupili v arabském nonstopu dvě konzervy pro kočky (zřejmě ne halal úprava, ale to těm našim asi vadit nebude).
Před inspection jsme zavřely kočky do voliéry pro pigeony, poté nahoru do prvního patra, takle k večeru už jsme je poprvé nechali volně pobíhat po domě. Jsou z toho trochu paf, hodně mňoukají, ale taky předou, takže si myslím, že spíš přemýšlí, co za výhody jim nové bydlení přinese.
Večer je asi 28 stupňů celsia, to nebude typické belgické počasí :-)
Před spaním to na nás docela padlo - všechny věci k zařizování, obtížné zařizování auta bez auta, další definitivní "už jsme tady"...
V posteli ležíme všichni čtyři, ale ani Mates, ani Robík nechtějí usnout. Vendulka mizí s Robíkem do obýváku, já uspávám Matýska v posteli. (AKTUALIZACE: a tak jsme usnuli, zcela vyčerpaní a nevědomě.)

05 - Worst Fears

D  - 6

Pokusím se for the record zachytit předem moje největší obavy z věcí, co nás v nejbližší době čekají

• způsob dopravy do práce během srpna,
• rychlost dodání auta, 
• očkování kluků, 
• "schůdnost Soignies", 
• hlídání kluků, 
• kočky v přepravce po cestě tam :-)
• vyřizování byrokracie v ČR,
• výdaje do první výplaty.

Rád bych se k těmto bodům tak za měsíc vrátil a okomentoval to :-) co bude skutečně složité, co ne, co jsem podcenil a na co jsem nepomyslel :-)